Antibiotika na zuby je terapeutický prostředek určený k potlačení bakteriální infekce v ústech a kolem zubů. Používají se v situacích, kdy samotná lokální ošetření (např. výplň, kořenová léčba) nestačí zastavit šíření infekce.
Většina zubních obtíží je způsobena zubním kazem nebo zánětem pulpální tkáně, které lze úspěšně vyřešit lokálními zákroky. Antibakteriální léčba má smysl jen tehdy, když je pravděpodobnost šíření infekce do okolních tkání nebo krevního oběhu vysoká. antibiotika na zuby tak nejsou běžnou součástí standardní zubní péče, ale speciální nástroj v arzenálu zubního lékaře.
Akutní zubní infekce je náhlý a rychle se rozvíjející zánět, často doprovázený otokem, bolestí a horečkou. Patří sem pulpitis, periapikální absces a šířící se infekce okolních měkkých tkání. V těchto případech je vhodné antibiotikum doplnit lokální ošetření.
Další situace, kdy je antibiotika doporučena, zahrnují pacienty se sníženou imunitou (např. diabetikové, osoba po chemoterapii) a případy, kde je riziko šíření infekce do sinusů nebo čelistního kloubu.
Název | Spektrum | Dávkování (dospělí) | Typické indikace | Výjimky / kontraindikace |
---|---|---|---|---|
Amoxicilin | široké gram‑pozitivní + střední gram‑negativní | 500mg 3× denně po 5-7dní | Akutní pulpitis, periapikální absces, preventivně před extrakcí | Alergie na β‑laktamy |
Clindamycin | gram‑pozitivní, anaerobní | 300mg 4× denně po 7-10dní | Pacienti alergičtí na penicilin, anaerobní infekce | Chronická kolitida, těžké alergie |
Metronidazol | Anaerobní bakterie | 400mg 3× denně po 5dní | Smíšené anaerobní infekce, periapikální absces s anaerobní florou | Těhotenství první trimestr, alkohol (disulfiram‑efekt) |
Volba antibiotika závisí na mikrobiologickém profilu infekce, anamnéze pacienta a případných alergiích. Zubní lékař určuje vhodnou látku po klinickém vyšetření a často po konzultaci s infekčním specialistou.
Rozhodnutí se řídí několika klinickými znaménky:
V ostatních případech se antibiotika nepředepisují, aby se předešlo zbytečnému rozvoji rezistence a vedlejším reakcím.
Antibiotická rezistence je schopnost bakterií přežít i při přítomnosti antibiotika, což snižuje účinnost léčby. Příliš časté a zbytečné předepisování vede k vyššímu výskytu rezistentních kmenů. Mezi nejčastější vedlejší účinky patří gastrointestinální potíže, kožní vyrážky a v případě β‑laktamů i anafylaktický šok.
Pacientům se doporučuje:
Po skončení kurzu antibiotik je klíčové podpořit přirozenou ústní mikroflóru:
Čtenářům, kteří chtějí prohloubit znalosti, doporučujeme podívat se na:
Antibiotika se doporučují, pokud je během extrakce přítomna infekce (např. absces), pokud pacient má oslabený imunitní systém nebo pokud dojde k komplikaci jako je rozšířený otok či krvácení. V běžných případech, kdy je extrakce jednoduchá a bez známek infekce, se antibiotika neukládají.
Ne. Antibakteriální terapie v ústní dutině by měla být vždy nasměrována odborníkem, který posoudí povahu infekce a zvolí správnou látku a dávkování. Samovolné užívání zvyšuje riziko rezistence a neadekvátního léčebného zásahu.
Standardní kurz trvá 5-7dnů u amoxicilinu, 7-10dnů u clindamycinu a 5dnů u metronidazolu. Délka se může prodloužit, pokud infekce reaguje pomaleji nebo pokud jsou přítomny komplikace.
Je nutné znovu navštívit zubaře. Může být potřeba změna antibiotika (např. přechod na clindamycin při alergii na penicilin), úprava dávkování, nebo provedení dalšího chirurgického zákroku, jako je drenáž abscesu.
Mezi časté patří nevolnost, průjem, vyrážka. Vzácně se může objevit alergická reakce - otok rtů, dýchacích cest nebo anafylaxe. V takovém případě je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.